Jak tělo zvládá strach a úzkost
Strach je univerzální zkušeností, která formovala naši evoluci jako prostředek k přežití.
Ale co se skutečně děje v našem těle, když se bojíme? Zjistěte více o tom, jak tělo reaguje na strach, o strukturách a funkcích spojených s prožíváním strachu a úzkosti a o tom, jaké živiny byste měli vzít v úvahu, abyste tyto reakce vyrovnali.
Amygdala
Hluboko ve spánkových lalocích našeho mozku leží amygdala, orgán mandlového tvaru. Amygdala, která je součástí limbického systému, hraje klíčovou roli v emočním zpracování, zejména při modulaci a paměti emočních reakcí. Tento orgán interaguje s jinými oblastmi mozku, jako je prefrontální kůra, a ovlivňuje rozhodování, sociální interakce a další emoce. Je to naše centrum strachu a je bleskové. Když narazíme na něco děsivého, amygdala obdrží tyto smyslové informace a začne vyhodnocovat úroveň svého ohrožení.
Krok 1: Bojuj nebo uteč
Okamžitou reakcí na strach je, že tělo přejde do reakce „boj nebo útěk“. Jakmile amygdala spustí poplach, spustí se kaskáda fyziologických reakcí. Primárním mechanismem odezvy je reflex boje nebo útěku, řízený autonomním nervovým systémem.
Adrenalinová bouře: Nadledvinky pumpují adrenalin (epinefrin) do našeho krevního oběhu. Tento hormon zvyšuje srdeční frekvenci, pumpuje více krve do svalů a připravuje tělo na rychlou akci.
Zrychlení dechu: Naše plíce pracují přesčas a dodávají krev bohatou na kyslík do životně důležitých orgánů a svalů.
Zvýšené smysly: Zorničky se rozšiřují, propouštějí dovnitř více světla a zostřují náš zrak. Náš sluch se také může zhoršit.
Napínání svalů: Svaly dostávají více krve a jsou připraveny k akci, ať už jde o boj s nebezpečím nebo o útěk před ním.
Krok 2: Osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA).
Zatímco okamžitá reakce nastane během několika sekund, sekundární reakce těla je řízena osou hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA).
Imunita + Zánět: kortizol také moduluje odpověď imunitního systému, potlačuje nepodstatné funkce a snižuje zánět.
Metabolický posun: Kortizol zajišťuje, že tělo má dostatek energie zvýšením hladiny cukru v krvi a zvýšením využití glukózy v mozku.
Uvolňování kortizolu: Hypotalamus uvolňuje hormon uvolňující kortikotropin (CRH), což vede hypofýzu k sekreci adrenokortikotropního hormonu (ACTH). ACTH podněcuje nadledvinky k uvolňování kortizolu, stresového hormonu.
Rozdíl mezi strachem a úzkostí
Rozpoznání rozdílu mezi strachem a úzkostí je zásadní pro pochopení našich reakcí a hledání vhodných intervencí nebo mechanismů zvládání. Strach je ve své podstatě ochráncem. Udržel naše předky naživu, upozornil je na predátory a další hrozby. Strach je okamžitá, přímá reakce na známou nebo pochopenou hrozbu. V našem moderním světě, kde jsou mnohé z našich obav spíše psychologické než bezprostřední fyzické hrozby, je důležité rozpoznat, kdy se tento ochranný mechanismus stane maladaptivním.
Úzkost je všeobecný pocit neklidu nebo obav z potenciální budoucí hrozby nebo z nejistého výsledku. Bývá chroničtější a trvalejší. Může přetrvávat a v průběhu času se opakovat, zvláště pokud se neřeší zdroj obav. Obavy o naše zdraví, vztahy nebo budoucí životní události se mohou vyvinout v chronické opakující se myšlenky, které ovlivňují tělo stejně jako okamžitá reakce na strach, ale na dlouhodobém základě. Jakmile hrozba pomine, tělo se obvykle vrátí do svého normálního stavu prostřednictvím parasympatického nervového systému, často označovaného jako systém „odpočinek a trávení“. Pokud však zdroj strachu přetrvává nebo pokud jsme neustále vystaveni stresorům, tělo zůstává neustále ve stavu zvýšené bdělosti.
Tento dlouhodobý vzorec úzkostných myšlenek a fyzických reakcí může mít na tělo hlubokou daň, a to jak fyzicky, tak psychicky.
Chronická expozice stresovým hormonům, jako je kortizol, může mít škodlivé účinky na zdraví, včetně zhoršené kognitivní výkonnosti, potlačení funkce štítné žlázy a zvýšeného břišního tuku.
Živiny zmírňující účinky strachu a úzkosti
Když amygdala čelí vnímané hrozbě, interpretuje tyto smyslové informace a iniciuje reakci, často dříve, než si vědomý mozek stihne situaci zpracovat. Činí tak prostřednictvím komunikace s ostatními oblastmi mozku a ovlivněním uvolňování neurotransmiterů. Amygdala navíc ovlivňuje uvolňování stresových hormonů, jako je kortizol, a dále zesiluje celkový strach nebo stresovou reakci těla. Dysregulace v činnosti amygdaly nebo nerovnováha v těchto neurotransmiterech mohou přispívat k nadměrnému nebo nepřiměřenému strachu a úzkostným reakcím, které jsou základem různých úzkostných poruch. Podporou samotné amygdaly a neurotransmiterů odpovědných za signalizaci v různých částech našeho těla můžete pomoci podpořit lepší rovnováhu ve vaší reakci na strach a úzkost a zároveň minimalizovat škodlivé účinky přetížení na tělo.
Hořčík
Na neuronální úrovni působí hořčík jako přirozený modulátor NMDA podtypu glutamátových receptorů a účinně blokuje jejich aktivitu za typických podmínek. Vzhledem k tomu, že glutamát je primární excitační neurotransmiter, který může zvýšit mozkovou odezvu, modulační účinek hořčíku pomáhá udržovat neuronální excitabilitu v kontrolovaném rozsahu.
Nedostatek hořčíku:
Pokud jsou hladiny hořčíku nedostatečné, existuje zvýšené riziko nadměrné aktivity glutamátových receptorů, což může vést ke zvýšené nervové vzrušivosti a následně zvýšené náchylnosti ke strachu a úzkosti. Hořčík dále ovlivňuje uvolňování a aktivitu dalších neurotransmiterů, jako je serotonin, který hraje významnou roli v regulaci nálady. V důsledku toho jsou adekvátní hladiny hořčíku životně důležité pro modulaci neurochemické rovnováhy a potenciálně napomáhají zmírnění symptomů strachu a úzkosti.
Vitamín D
Nedávné studie naznačují hlubší spojení mezi vitaminem D a funkcí mozku, zejména pokud jde o emoční regulaci a reakci těla na strach a úzkost. Receptory vitaminu D se hojně nacházejí v celém mozku, což ukazuje na jeho přímý vliv na mozkovou aktivitu. Nedostatky vitaminu D jsou spojovány se zvýšeným rizikem poruch nálady, včetně deprese a úzkosti. Některé hypotézy naznačují, že vitamín D pomáhá regulovat syntézu a uvolňování neurotransmiterů, jako je serotonin, které hrají klíčovou roli při stabilizaci nálady a emoční pohodě.
Nedostatek vitamínu D:
Vitamin D může vykazovat protizánětlivé účinky v mozku, což by v případě nedostatku mohlo jedince predisponovat k neurozánětům, což je faktor, který je v poslední době spojován s úzkostí a poruchami nálady.
Zinek
Objevující se důkazy zdůrazňují význam zinku pro funkci mozku a emocionální pohodu. V centrálním nervovém systému je zinek výrazně uložen v synaptických vezikulách určitých neuronů a moduluje aktivitu různých neurotransmiterů, zejména glutamátu a GABA, které jsou nedílnou součástí excitační a inhibiční rovnováhy mozku. Modulační účinky zinku na glutamátové receptory mohou pomoci zabránit nadměrné neuronální excitaci, která je spojována s úzkostí a dalšími poruchami nálady. Zinek navíc hraje roli v neuronální signalizaci BDNF (Brain-Derived Neurotrophic Factor), proteinu nezbytného pro neuroplasticitu, synaptickou sílu a odolnost vůči stresu.
Nedostatek zinku:
Nedostatek zinku může narušit tyto neurochemické procesy a potenciálně zvýšit zranitelnost vůči poruchám nálady, včetně strachu a úzkosti. Udržování optimálních hladin zinku v těle proto může podporovat vyváženou a adaptivní nervovou reakci na stresory a zmírňovat tak závažnost symptomů souvisejících s úzkostí.
B-vitamíny
B-vitamíny jsou nezbytnými kofaktory pro enzymy, které se podílejí na syntéze různých neurotransmiterů, které modulují náladu a emoční reakce. Například vitamín B6 (pyridoxin) je zásadní pro syntézu neurotransmiterů, jako je serotonin a dopamin, které jsou klíčovými regulátory nálady a emoční pohody. Podobně vitamin B9 (folát) a vitamin B12 (kobalamin) hrají roli při syntéze SAMe (S-adenosyl methionin), sloučeniny účastnící se metabolismu neurotransmiterů.
Nedostatek vitamínů B:
Nedostatek těchto vitamínů B může vést k nerovnováze v hladinách neurotransmiterů, což může potenciálně zvýšit zranitelnost vůči poruchám nálady, včetně úzkosti. Suboptimální hladiny vitamínů B mohou navíc zvýšit hladinu homocysteinu, sloučeniny spojené se zánětem a oxidačním stresem v mozku, což dále zhoršuje symptomy úzkosti.
Vitamín C
Úloha vitaminu C v centrálním nervovém systému získává stále větší pozornost, zejména pokud jde o emocionální pohodu a reakci těla na strach a úzkost. Vitamin C hraje zásadní roli při syntéze neurotransmiterů, zejména norepinefrinu, který ovlivňuje náladu a stresovou reakci. Navíc, jako antioxidant, vitamín C bojuje proti oxidačnímu stresu v mozku, který byl spojován s úzkostnými a depresivními poruchami. Studie ukázaly, že suplementace vitaminu C může mít anxiolytický účinek, potenciálně tím, že moduluje fyziologickou reakci těla na stres, napomáhá syntéze neurotransmiterů a bojuje proti neurozánětům.
Nedostatek vitamínu C:
Chronický stres může vyčerpat hladinu vitaminu C v mozku a potenciálně zhoršit příznaky úzkosti.
